Reportáže

Zde si můžete přečíst reportáže z uplynulých ročníků. Souhrn všech fotografií a videí pak najdete v samostatné rubrice Fotogalerie.

Zpráva z 6. ročníků Levou zadní - rok 2015

Autor: Marie Trauškeová

V sobotu 7. 11. 2015 proběhl v ZKO Dolní Jirčany již 6. ročník sranda závodu chodských psů Levou zadní. Z deštivého rána se nakonec vyloupl krásný den, a tak jsme si závod mohli všichni skvěle užít. Celkem se závodu zúčastnilo 19 týmů (majitel + pes) a mezi pejsky byly všechny věkové kategorie. Nejmladším účastníkem byl Alf z Řepínského dolu, kterému v den závodu byly necelé 4 měsíce, nejstarší účastnicí byla Orchidea Lukato Gold (10 let), která startovala s "vypůjčeným" psovodem.
Soutěžilo se celkem v 6 disciplínách. První byla poměrně dlouhá opičí dráha, při které museli závodníci prokázat šikovnost, rychlost i obratnost. Další disciplínou bylo přivolání psa za ztížených podmínek - pro tuto disciplínu jsme opět použili osvědčený kýbl na hlavu člověka. Všichni pejsci se s tím ale vypořádali bravurně a nikdo o body nepřišel. Následovalo odložení psů ve skupině - cca po pěti psech. To šlo většině choďákům a dokonce i štěňátkům skvěle. Po této oddechové disciplíně následovala zase jedna časovka. Majitel s neupoutaným psem musel proběhnout dráhu vytyčenou agility bočnicemi (jednu pod provázkem podlézt) a hezky si u toho notovat "hututututututu". Kromě času se počítal i počet nádechů psovoda - komu se podařilo absolvovat trasu na jeden nádech, ten měl slíben prémiový bod. Jelikož to ale pejsci svým majitelům podle plánu šikovně ztěžovali, byla to opravdu zábavná podívaná.  Ono když na psa nemůžete ani zavolat jménem, či mu říct něco ve smyslu "tam nechoď, pojď sem", ale vystačit si jen s intonací hlasu při vyslovování "hututututu..tutu!..tu!" je opravdu poměrně náročné. Nutno říct, že pár týmů se do cíle nedostalo nebo až po časovém limitu.
No a jelikož byly závodníci po této disciplíně hezky rozhejbaní, dali jsme si další časovku. Ta už ale nebyla zdaleka tak komplikovaná. Psovod měl opět s neupoutaným psem dostat pet flašku plnou kamínků kolem kuželu zpět do cíle. Použít k tomu mohl násadu od koštěte, či povel pro psa, aby flašku sám vzal a odnesl - i to se několika týmům povedlo.
Poslední disciplínou byla Kimovka (rozumějte Kimova hra). Jednalo se o pamatování si předmětů, které byly umístěny na tácu, přikryty šátkem a účastníci měli za úkol zapamatovat si za 10 sekund co nejvíce předmětů, které pak měli napsat na papír. I tato disciplína nedělala nikomu problém a pejsci už mezitím mohli odpočívat. Než jsme totiž spočítali body, napsali diplomy a připravili ceny, soutěžilo se ještě v jedné bonusové soutěži o psího sympaťáka. Každý účastník předvedl, co jeho pejsek umí a ostatní pak na lísteček napsali svého favorita. K vidění byly různé kousky z dogdancingu, poslušnosti, mazlivosti a agility.
Sečteno a potrženo, mohlo se jít vyhlašovat. Díky sponzorům, kterých i letos bylo dostatek, za což jsme moc vděční, si každý účastník mohl odnést taštičku s dárky a diplom a na první tři umístěné čekaly opravdu hodnotné dary. Mimo jiné např. poukaz na genetické vyšetření zdarma.
Na prvím místě se umístila Jana Šmejkalová s Aranell Bozdrs Voronda Nildo, na druhém místě Jana Šmejkalová s Penelope Mag z Gipova a na třetím místě Zdeňka Koubíková s Izabell z Letinské kovárny. Speciální cenu "Psa sympaťáka" získala Sangria z Gipova se svojí paničkou Danielou Ranglovou, které předvedly zajímavé cviky z dogdancingu završené suverénním výskokem na ramena.
Díky všem, kdo přijeli a úspěšným týmům ještě jednou moc gratuluji!

Foto Sylva Jančová
Foto Zdeňka Koubíková
Video sestřih
Foto cen

Zpráva z 4. ročníku Levou zadní - rok 2012

Autor: Zdena Albrechtová

(Vestec 17/11/2012)
A je to za námi - Sranda závod "Levou zadní", který už počtvrté pro nás obětavě vymyslela a zorganizovala Maruška Trauškeová. Její chlupaté princezničky Arlin, Berry, Ejva a Mia zůstaly doma, aby se naši hafani mohli pěkně vyřádit.
Do Vestce jsme vyrazili s Blekoušem s předstihem, po maličkém bloudění spořádaně zaparkovali u fotbalového hřiště a přesunuli se k lesíku, kde je malý cvičák. Tam už se rozcvičovali naši soupeři a kámoši. Do klání se přihlásilo 21 černých borců (a borkyň) a další ještě coby diváci.
Nástup, přivítání a jde se rovnou na věc!

1. Na začátek něco lehoučkého. Pes bude pouze přihlížet, jak páníček "válí" s frisbee.
Hod do vytyčené plochy, 7 pokusů. Občas trochu pozlobil větřík,nebo si těch pár nepovedených hodů pokazili sami soutěžící ? Žádný hafan ale nevyrazil chytat letící disk, ukázněně a pobaveně přihlíželi.

2. Do připraveného prostoru jsou vložené lákavé hračky (aportky, plyšáci, balonky...). Páníček tam přidá něco osobního. A teď hafane vpřed, hledej, čuchej a předveď, že víš co je naše! Až to najdeš, tak zalehni a zůstaň. Úkol to byl pro někoho lehký, pro někoho těžší. Zvědavci si chtěli nejdřív pohrát s novými předměty ("svoje" přece už známe).

3. Teď něco pro zahřátí pejskům. Protože se účastnilo i několik štěňat, agiliťácká dráha byla tomu přizpůsobená. Pro ostřílené borce asi i velmi lehká. Pár skoků, dva tunely, áčko a proskok kruhem. Beebee to vzala takovým fofrem, že jsem ani nestačila zamířit foťák. Jo, a aby si to užil i psovod, tak si musel vzít do jedné ruky deštník a do druhé kbelík. Hafan běžel sám, páníček za ním upaloval s rukama plnýma překážejících krámů.

4. Veselý úkol pro tým: páníček se šel schovat pod stříšku áčka, a ještě se zakryl dekou. Psa zatím pomocník držel z dohledu. Následuje přivolání - a po chvilce radostné shledání. Jen někteří chvilinku pobíhají kolem - kdepak jsi??!!

5. Agility slalom určitě hafani umí, ale jak to jde páníčkům?
Úkolem bylo se proplést mezi tyčkami, a to stylem "cupity dupity". Mezi koleny jsme museli udržet kus kartónu. Pesan se proplétat naopak nesměl! Kroutícího se páníčka doprovázel podél. Někteří občas nakročili - to je přeci sportovní náčiní pro mě!! - ale zůstali způsobně na vedlejší koleji.

6. Tento úkol asi choďáky postavil do špatného světla..."Mě může být všechno ukradený..." Páníček svého miláčka posadil, vodítko pověsil na plot. A poodešel se schovat. Určený figurant přišel, popadl vodítko a tradáá - už si tě kradu, už si tě odvedu!
Kdo čekal vzpouzení, nebo že se pes odvést vůbec nenechá...tak ten musel rezignovaně přihlížet, jak snadné by bylo psa čmajznout. Jsou to zkrátka velcí důvěřivci. Ví, že do špatné společnosti by je jejich páníček nikdy nevzal! No, někteří se aspoň zmateně rozhlíželi, kam je to vedou...a byl prý i jeden hlasitý protest (haf! Tohle se mi nelíbí!). Jo, Blekouš by se odvést nechal...jako mnozí ostatní.

7. Tak aby si pesani trochu odpočinuli, úkol jen pro páníčky. Oblíbené určování nepříliš známých psích plemen, a taky "najdi na 2 obrázcích pět rozdílů". Nevím jak kdo, ale já jsem plemen moc nepoznala, a rozdíly jsem bez brejlí našla jen dva. A myslím, že jich tam ani víc být nemohlo

8. Teď něco vtipného. Do malého plastového košíku "nastoupit". Hezky všemi čtyřmi tlapkami. Pro někoho psina, pro někoho počítání tlapek. Už jsou tam dvě! A už tři! A jéje, teď už zase jen jedna..A konečně, všechny čtyři ! Nastoupit se povedlo klíďo i těm pořádně velkým. A košík to kupodivu vydržel, i když měl chvílemi namále.

9. Ještě jedna disciplína: páníček dostal na hlavu klobouk s plentou, aby nic neviděl. Podle navigátora pochodoval vpřed - pravobok - stop ...a pes dělal požadované cviky: sedni - lehni - vstaň ... Trošku nezvyk, ale zajímavé.

Tak snad jsem na nic důležitého nezapomněla - zážitků a dojmů bylo hodně. Byl i čas na pobíhání, dovádění, pokec...Nálada výborná, konflikty žádné. Lidičky kolem choďáků jsou prostě správná parta. Vyhlašování výsledků, dárečky od sponzorů - a pořádné pytle s granulemi pro vítěze. A doufejme, že za rok zase na shledanou

Zpráva z 3. ročníku Levou zadní - rok 2011

Autor: Zdena Albrechtová

(Levou zadní - 6/11/2011 - Vestec)
A už je to za námi, 3. ročník oblíbeného Sranda závodu. Do Vestce se dostavilo 17 natěšených závodníků s doprovodem. Nejprve se všichni zdravili - vrtěním ocásků, oňucháváním, honičkami - nebo taky tisknutím pacek a radostným ahóój..Pak jsme si nalepili přidělená pořadová čísla, převzali popis disciplín a šlo se rovnou na věc.

Agility pro dva: Pesana jsme odložili ke kolíku a předvedli mu, jak umíme slalom. No a on nám pak předvedl, jak umí proběhnout tunel a skočit překážku. To zvládli všichni jako nic.

Taky agility, jen mnohem rafinovanější. Páníček musel stát na místě; pesan měl za úkol pouze dle pokynů páníčka zacvičit "na nářadí". Stůl,áčko,tunel,skočky...račte si vybrat. Jo, mnozí potřebují naši trenérskou oporu. Kdyby jim páníček běžel vzorem, to by se to skákalo a tunelovalo..Ovšem někteří se dorozuměli i na dálku velmi dobře a hafík zdolával překážky jako z partesu.

3. Trošku hlavylámání - oblíbené přesmyčky pro páníčky. Tentokrát hodně lehoučké. Ve volném čase pak ještě do galerie na plotě přidat vlastnoruční výtvarné dílo. Téma: můj pes

4. Osvědčená disciplína - aportky. Letos ztížená - nejen si z nabídky hraček vybrat, donést ke košíku, ale nakonec tam úlovek odevzdat.Tady to bylo tak na třetiny. Něco si vybrat - to zvládnul asi každý. Dokonce i přinést..jen to uklízení ..však víte, jaké boje bývají s uklízením u malých dětí.Tak tady to bylo podobné. Raději si hrají než uklízejí.

5. Trochu adrenalinu pro pomocníky: Pes dostal košík (aby někteří kliďasové začali být trochu nevrlí) . Dobrovolník si naložil našeho mazlíčka, a přešel s ním určenou dráhu. Žádné drama se nekonalo, protože choďáci umí být s klidem i ležáci. Packy si šetřili rádi, nechali se nosit.Varování pro páníčky: aby nám našeho trhače jednou někdo neodnesl jako mimino!

6. Zase trošku trénování paměti páníčků: přečíst si 10 slov a po chvíli je všechny znovu vyjmenovat.

7. Oblíbené přivolávání "hlasem ze záhrobí" - tj. pod slušivou čepicí z pytle. Naše zlatíčka poznají i páníčkovo huhňání. To bylo radosti, když jsme se zase shledali.

8. Hod do dálky těžkým gumákem: V soutěži byly samé křehotinky (tj. křehké dívky či ženy). Gumák těžký a měnící zrádně svou rotaci. Jednou zasáhnul nevinnou oběť a jednou dokonce letěl za plot. Byly však i vydařené hody (Fibingerová by měla radost).

9. Trénink na nadcházející zimní sezónu: pesan dostal slušivý tažný postroj. K němu byly připnuté boby s malým nákladem. Pravda, soutěži bullíků se to rovnat nemohlo (prý utáhnou až 1300 kg), ale ti určitě nemusí s nákladem kličkovat a podlézat překážky.

10. Páníčku, znáš jen svého choďáčka, nebo na obrázku poznáš i málo známá plemena? Bylo to opravdu těžké.

11. Zhluboka se nadýchněte, a vpřed: pán i pes radostně obíhají překážky, včetně podlejzáka. Jenže pesan si může skotačit a užívat, ale páníček se musí soustředit na to, aby na jeden nádech absolvoval co nejdelší trasu. K tomu si pěkně notuje "hutututututu...". O nevšední výkony nebyla nouze. Myslím tím zajímavé robinsonády pod překážkou,či dokonce jásavé výskoky...ba, byla i jedna boule.

Docvičeno, sečteno a odměny pro nejlepší. Odměnou pro obětavé pořadatele (jako vždy Maruška s rodinou)byl -doufejme - náš spokojený úsměv. Pejsků se ptát netřeba, ti byli spokojení náramně. Vylítali se spolu, někteří pyšně předvedli, co to je "levou zadní". Jiní mají co dohánět - a možná už příště to budou zase oni, komu se na krku bude houpat medaile.dsc_0471.jpgPočasí bylo naprosto jedinečné - po několika mlhavých studených dnech jsme si užívali sluníčko, les nabízel zlaté barvy, a nálada byla zrovna tak slunečná. Díky - a zase někdy na viděnou.

Foto Zdena Albrechtová

Soutěžní obrázky chodských psů

Zpráva z 2. ročníku Levou zadní - rok 2010

Autor: Zdena Albrechtová

(Levou zadní -2. ročník 6/11/2010 Vestec u Prahy)
Celý týden jsme s obavami sledovali předpověď počasí - skoro jsem chěla dát na modlení, aby sv.Petr milostivě popřál. Nakonec to vyšlo! Dul sice řádný fukejř, mraky černé a naducané, sluníčko se sotva ukázalo - ale bylo sucho a kdo se dobře oblékl, neprofoukl. Hafani si v kožíšku lebedili, těm bylo jistě hej.
Tož ráno jsme vstali, honem snídaně, a vyrazili směr Vestec u Prahy. Na cvičáku se sešlo asi 20 hafanů, dokonce i 2-měsíční miminko a jeden prcek o dva chlupy starší. Tak honem do houfu! Blekouš byl moc spokojený,že je mezi parťáky. A což teprve mezi parťačkami....A co pro nás tentokrát vzorní organizátoři Trauškeovi připravili?
Na rozehřátí agiliťácká sestava - lavička, áčko,skoky, tunely i slalom. Pro každého "hračka", v podání zkušených borců to byla ladná podívaná. No, tak dál něco těžšího. Ve vymezeném čtverci byly rozmístěné hračky. Úkol: donést jich co nejvíc paničce. Byl to úkol pro mnohé obtížný, nejúspěšnější závodník donesl 4. Blekouš si cizí věci pouze prohlédnul, nevzal si ale žádnou. Však ho doma učili, že krást se nesmí, ne?
Přivolání za ztížených podmínek bylo tentokrát ztížené hlavně pro paničky. Měly se schovat pod deku, a pak hafana přivolat. Což o to, k zabalené postavě doběhl každý bez rozpaků - kvalitní balení díky ohromným poryvům větru bylo ale umění.
Tradiční slalom s polínkem postrkovaným holí byl lehký, podobně jako kutálení těžkého polínka lehkou PET lahví . Hafani to nikomu celkem neztěžovali. A to ani při disciplíně: páníček nese na jedné ruce tác s pohárky, druhou rukou si na vodítku vede miláčka. Škubání = pád tácu se nekonal. Jo, to druhá část cesty byla trochu těžší: na havu si usadit Zlaté stránky, a ladně donést do cíle. Nezaleknout se ani fujavice! Ale i to bylo splněno. Tak něco odpočinkového - odložení. Opět pro drtivou většinu účastníků hračka. A tak ještě hlavolámání pro dvounožce - několik velmi zapeklitých přesmyček a několik zvídavých chovatelských otázek.
Dohráno, spočítáno, odměny a potlesk pro vítěze i ostatní snaživé hafany, společné psí foto - a zase domů. Jak jsem čekala, v kufru se celou cestu neozval ani nejmenší šramot. Black zalehnul a usnul hned jako špalek. Cesta utíkala rychle, ale stejně nás mraky dohnaly. Dojeli jsme v řádném slejváku - ale to už nám nevadilo. Aspoň se o to lépe odfukovalo doma za kamny!
Blekouš se umístil sice na chvostu, ale bylo mu to úplně jedno. Pro něj to byl prima den, strávený s kámoši, vylítal se, vyblbnul - a už se jistě těší na nějakou další akci!

Zpráva z 1. ročníku Levou zadní - rok 2009

Autor: Zdena Albrechtová

Přidělení pořadových čísel pro 12 závodníků, vysvětlení parkuru, a jde se na věc. Hodně hafanů si o překážkách myslí totéž: nač si komplikovat život? Heslo"přeskoč,přelez ale NEPODLEZ" je k smíchu! No, ale někteří naopak ukázali, že ladný skok, to je pastva pro oči. Kladina,tunel,pytel, výskok na plošinu - to naopak se líbilo snad každému a také to rádi předvedli. Zahanbit se nedali ani štěníci. Dále jsme se pochlubili cviky typu sedni-lehni-vstaň-obrat....a aby byla legrace, tak přivolání "ke mně" velel páníček s kbelíkem na hlavě. Trošku problém, že nebylo vůbec vidět, zda hafan pokyn zaregistroval a hlavně plní. To bylo jasné teprve když radostně žďouchnul a usedl páníkovi k nohám. Dále jsme se "předvedly" - píšu s tvrdým "y", neboť míním většinu z nás, tj. ženy a dívky. Hod gumákem do dálky. Hafan hezky vedle nás, a nesmí po tom zajímavém předmětu vystartovat! Jo, házely jsme teda hezky :-) a pesani se za tak křivě hozenou holínkou nejenže nerozběhli, snad radši se i hanbou odvraceli :-) S hodem pana Petra se žádná dáma měřit nemohla. Ještěže byl na konci cvičáku plot... No, další úkol byl pro mnoho hafanů hodně těžký, pro Blacka to byla naopak předem jasná záležitost. Uprostřed vyhrazeného místa leží voňavá paštička. Páník tím směrem hodí aport. Pesan ho má přinést - aniž si povšimne té dobrůtky...Protože Blekouš se žrádlem dělá velké cavyky, pochutiny tohoto typu naprosto nemají šanci.Míček je zajímavější a body zůstaly doma! Podobná disciplína - paštičku naopak cíleně najít a klidně i slupnout: byl skoro div, že si k ní alespoň milostivě čuchnul. Další úkol byl pro milovníky tanečních figur: předvést zapanáčkování,nebo se aspoň zvednout na zadní. Tady to bylo tak půl napůl.Následující úkol byl pro všechny psy celkem brnkačka - nechat si od asistenta kouknout do tlamky, ukázat zuby - a tady opět vítězí neagresívní povaha choďáků. Žádný neprotestoval, ač to jistě brali někteří za votravování...Dále jsme se teda nepředvedli...Na určené trase se za pomoci hůlky mělo překutálet polínko. Pokud s tím hafan pomůže, tím lépe! No, Black teda "pomáhal" - ale sežrat tu pomůcku! Doma roztahává polínka po dvorku, tak co by si ho tady všímal. Jo, hůlka, ta stojí za řádné prozkoumání, zda vydrží skus a jak se na ní hezky dá přetahovat...No, ehm ehm. Jaký kontrast, když jiní pesani to těžké polínko hrdě nesli páníčkovi do cíle! I další úkol byl opravdu zajímavý.Se zavázanýma očima vybrat v řadě "toho svého" miláčka. Nejenže jsou si všichni celkem podobní, navíc se každý klidně nechal od úplně cizího člověka jakkoliv ohmatávat. A tak nebylo divu, že došlo i k jedné záměně. Blekouš mi to trošku ulehčil, protože on oči zavázané neměl a přeci jenom svou radost ze setkání dal najevo.A bylo určeno :-) Pak si ještě zasoutěžili páníčkové (znáte vyjmenovaná slova = názvy zvířat?).Po jedné noze přeskákat krátkou dráhu - žádný pejsek to páníkovi nekazil, že by se mu zamotal pod nohy. A pak ještě nakonec "superdisciplína" - předvést něco, co umí opravdový šikula! Hmmm, tak tady jsme mimo, protože Blekouš se nic podobného ještě neučil. A co bylo k vidění zajímavého? Proplétání/slalom páníkovi mezi nohama, couvání, otočky,výskok na připravené dlaně/dvojpac,výskok do náruče, frisbee bravurně odlapené,povely sedni-lehni atd. splněné bez zaváhání, a třeba i pesan pochodující spolu s páníčkem opřený zezadu o jeho záda, nebo pesan který našel svoji schovanou paničku a řádně zaštěkal, či ten,který vystopoval svoji schovanou hračku.

Toto setkání nám přineslo velkou radost, že se Blekouš s plným nasazením pustil do všech úkolů. Že neměl žádné konflikty a naopak se opravdu krásně vyřádil a vylítal. Že máme ještě moc a moc toho před sebou,co se dá společně naučit. Že jsou choďáci takoví pohodáři a neúnavně "blbnou". Že jsou mezi nimi opravdoví fešáci...

No a pochlubit se taky máme čím: v konkurenci 12 závodníků, z nichž mnozí už mají různý výcvik, se Black probojoval na 3.místo a ještě pobral cenu pro "nejsrandovnějšího choďáčka"! Tak pro nás to bylo velké překvápko, ale Blekouš jistě nijak nezpychnul. Ví, že to byly závody pro zábavu, kterou všichni zúčastnění zmákli LEVOU ZADNÍ !

Foto Zdena Albrechtová

Video 1. část

Video 2. část